Jevíčko je moravské město ležící v jihovýchodním výběžku Pardubického kraje v okrese Svitavy. Jevíčko je přirozeným i hospodářským středem půvabné oblasti, nazývané pro svou mimořádnou úrodnost Malá Haná. Oblast se rozprostírá od Boskovic k Trnávce, tj. v délce 25 km a v šířce 3 - 5 km. Nížina Malá Haná, obklopená zalesněnými kopci, je součástí dlouhého geologického prolomu Boskovická brázda, který můžeme pozorovat na každé geologické mapě od Žamberku až po rakouský Krems. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. HistoriePrvní zmínka o městě pochází z r. 1249. Město leželo na obchodní cestě spojující Prahu s Brnem a Olomoucí, takže mělo vhodné předpoklady pro další rozvoj. V r. 1258 bylo povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské s Magdeburským právem. Počátkem 15. st. bylo obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami orientovanými podle světových stran. Za hustitských válek bylo město několikrát dobyto a vypáleno. Tragédií pro město byla také třicetiletá válka, r. 1646 město dobývají Švédové. R. 1680 zemřelo při morové epidemii téměř 400 obyvatel města. V 18. st. byl za josefinských reforem zrušen augustiniánský klášter a panský dvůr a jeho pozemky byly rozparcelovány a prodány. Před 2. svět. válkou žila ve městě početná židovská komunita a německá menšina. Nejvýznamější památkyNa náměstí si mohou návštěvníci prohlédnout morový sloup z r. 1714, sochu sv. Jana Nepomuckého z r. 1730 a kašnu. |
Stojí zde rovněž socha T.G. Masaryka z r. 1930, která byla za okupace ukrývána. Nejvýznamnější církevní památkou je bezesporu kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně součástí konventu augustiniánů založeného v letech 1353 až 1372. V blízkosti kostela se nachází městská věž, zdaleka viditelná dominanta města. V Okružní ulici se dochovala část městských hradeb. V Soudní ulici si můžeme prohlédnout židovskou synagogu. PověstPověst se vztahuje k pohřebišti na Červeném kopci. Před lety sem chodíval jeden pán z Jevíčka na čekanou. Když tu jednoho večera seděl, zhlédl v dálce jakýsi bílý zjev, stále se blížící a velmi naříkající. Pán se polekal a rychle šel domů. Následujícího dne však znovu uzřel bílou postavu velmi žalostně naříkající a plačící asi tam, kde bývaly vojenské hroby. Pán sem přestal od té doby chodit, protože se bílé postavy bál, ale když na ni stále myslel, napadlo ho, že se tam zjevuje asi proto, aby lidem připomněla místo posledního odpočinku neznámých hrdinů. I byl mezi prvními, kdo se přičinili, aby za přispění vlády zde byl postaven kamenný pomník. Použité zdroje: http://cs.wikipedia.org, http://www.jevicko.cz |